Když zařídíte jídelnu, první, na co myslíte, je stůl. Těžká dubová deska, možná skleněná, nebo bílá laminátová. A pak na něj narazíte. Vybrat dining chairs pro čtyři až šest míst. To není jen o barvě čalounění nebo výšce područek, ale o centimetrech, které rozhodují o tom, jestli se vaše rodina vejde ke stolu, aniž by si lokty bourala o protějšího strávníka. Moje první jídelní sestava byla katastrofa. Koupil jsem úzké židle s kovovými nohami, protože mi připadaly vzdušné. Realita? Hosté si na ně nesedli ani na dvacet minut. Zadky klouzaly, sedák tvrdý jako kámen. Nestačí jen design. Potřebujete hloubku sedu alespoň 42 centimetrů a výšku, která pasuje k vašemu stolu - ideálně 45 až 46 centimetrů od podlahy k sedáku.
A právě tady vstupuje do hry materiál. Čalounění může zachránit nebo zničit celý prostor. Sametová látka, tedy velvet upholstery, vypadá luxusně na fotkách a v showroomech. V praxi ale má jednu zradu. Pokud máte malé děti nebo domácí mazlíčky, každá kapka červeného vína je noční můra a chlupy se do sametu zakousnou jako do koberce. Z vlastní zkušenosti vím, že semišový vzhled vyžaduje pravidelný úklid kartáčem a dvojnásobnou opatrnost u stolu. Na druhou stranu, pokud hledáte kousek, který vaši jídelnu promění v útulné místo, velvet je k nezaplacení. Doporučuji tmavé odstíny - hořčicová nebo tmavě zelená skryjí fleky lépe než krémová. A pokud máte v místnosti blok topení, dejte pozor na nohy židlí. Dřevo může prasknout, plast se může kroutit.
Když bydlíte v bytě s otevřeným obývákem a jídelnou v jednom, začne boj o místo. Dining chairs najednou neslouží jen k jídlu. Stávají se náhradním sezením pro návštěvy, pracovním koutem pro odpolední laptop, nebo dokonce oporou při věšení prádla na sušák. Tady už nestačí jen hezký tvar. Potřebujete židle, které půjdou jednoduše odsunout a nebudou překážet při úklidu. Ideální jsou modely s lehkou konstrukcí, které zvednete jednou rukou. Ale pozor - kompromis mezi hmotností a stabilitou. Lehké kovové židle často drnčí o dlažbu. Řešení? Gumové podložky na nožky si kupte zvlášť, žádný originál to tak neutáhne. A pokud plánujete větší rodinné obědy, připlatte si za židle s područkami. U nich se člověk uvolní i po hodině, zatímco u židlí bez područek se začnete po třiceti minutách vrtět.
Někdy ale potřebujete víc než jen židli. Když mě navštíví rodiče a byt má jen obývák a ložnici, kde spím já, přichází na řadu chytré řešení. Moje tipa? Klasická sofa bed, která se přes den tváří jako pohovka a v noci se rozloží na lůžko. Ale pozor na detaily. Často zapomínáme, že rozkládací mechanismus vyžaduje prostor. Klasický click-clack mechanism je jednoduchý a rychlý - stáhnete opěrák, sedák se sklopí a máte lehátko. Ovšem na spaní dvou dospělých je to kratší. Průměrná délka je 190 centimetrů, a pokud jste vy nebo váš host vyšší než 180 cm, už vám budou trčet nohy. V tom případě sáhněte po modelu s výsuvným rámem a pořádným slatted frame, který drží rošty. Nic horšího, než když se v noci probudíte a máte pocit, že ležíte na fotbalovém míči.
Další past, kterou jsem zažil, je prostor na lůžkoviny. Kdo bydlí v garsonce, ví, že každý úložný centimetr je vzácný. Klasická rozkládací pohovka často nabízí úložný prostor jen v sedáku, ale ten je malý a nepraktický. Mnohem lepší je bed with storage - postel, která má pod matrací šuplíky nebo výklopné dno. Jenomže sem se do jídelny nevejde. Řešení? Hledejte židle, které se dají skládát jako stohovatelné model. Ty, když je nepoužíváte, postavíte na sebe a ušetříte místo. Anebo investujte do lavice. Dlouhá lavice podél stolu ubere místo jen na jedné straně a vejde se na ni víc lidí. Navíc do koutů pod lavici strčíte tašky s dekou nebo polštáři, aniž by to kdo viděl.
V noci, když potřebujete spát hosty a máte v obýváku jen dining chairs, je to krize. Tehdy jsem objevil zázrak pull-out sofa. Tahle věc vypadá jako normální sedačka, ale pod sedákem se skrývá výsuvný rám, který vytáhnete jako šuplík. Délka kolem 200 centimetrů je dostačující i pro vyšší lidi. Důležitá je ale kvalita foam mattress - pěnové matrace. Levné modely mají pěnu o tloušťce 8-10 cm, která se po pár nocích propadne a vy probudíte s bolestí zad. Hledejte matraci minimálně 12 cm, lépe 16 cm, a s paměťovou pěnou. Tu poznáte podle toho, že se po zmáčknutí pomalu vrací do tvaru. A pokud máte v plánu spát na ní pravidelně, dejte si do smlouvy, že se jedná o denní lůžko, ne o nouzovku. Cena se liší, ale dobrý pull-out sofa stojí od 15 tisíc výš. Vyplatí se to.
Zapomínat byste neměli ani na detaily, které dělají rozdíl mezi nepříjemným zážitkem a pohodlím. U dining chairs kontrolujte spoje. Židle s lepenými čepy vydrží roky, ty s vruty se po roce začnou viklat. A pokud máte dlažbu, kupte si pod nožky plstěné chrániče. Na dlažbě rezonuje každý pohyb a sousedi dole uslyší každé odsunutí židle. Jiný tip, který mi zachránil večer při rodinné oslavě: vsadil jsem na židle s polstrovaným opěrákem do výše lopatek. Měkký opěrák nejen že podpírá záda, ale také tlumí nárazy. Když se host opře, necrčí to a nepřenáší se hluk do stolu. To je zásadní, když máte byt s otevřenou kuchyní a každý zvuk se nese až do ložnice.
Nakonec se vždy rozhodujete podle toho, kolik místa máte a co od židlí očekáváte. Někdy je lepší mít čtyři pohodlné židle a k nim jednu skládací lavici, než šest nepohodlných designerských kousků, na které si nikdo rád nesedne. Já osobně dávám přednost dřevěným židlím se sametovým polstrováním, protože se hodí k dubovému stolu a zároveň nejsou tak studené jako kov. Ale znám i lidi, kteří v malém bytě vsadili na kombinaci dvou židliček a jedné rozkládací lavice pod oknem. Ta se v noci promění v lůžko pro hosta a přes den slouží jako úložný prostor na přehozy. Kreativitě se meze nekladou. Hlavně si vždycky vyzkoušejte, jak se na židli sedí. Nechte tam sedět někoho deset minut. Pokud vstane a hned se protahuje, hledejte dál. Tělo vám napoví víc než jakákoli recenze.